neděle 24. března 2013

agónie vagónů

"zavřete oči, jen se dívám
skrze rozestlané dveře
na její podpatky"

v metru s Indem

co olizuje své velké rty

dívka s červenými kalhotami

a perlou na řasách
její podivuhodná kabelka říká:

"zavřete oči, jen se dívám

skrze rozestlané dveře
na její podpatky"

mrazí mě touha v kůži na hlavě

pod vlasy malý les myšlenek
jen malinkatý

klesáme v hlíně

co kdysi bývala
uprostřed města

v okně náš stín

kabely co se táhnou ve vlnách
a pak ty podpatky

Žádné komentáře:

Okomentovat